Canis lupus neboli divoký vlk je druh masožravého psa, jehož původ sahá více než osm set tisíc let do minulosti. Je považován za předchůdce či předchůdce všech současných plemen domácích psů, stejně jako australského psího známého jako Dingo. Tento mazaný dravec, původem ze Severní Ameriky a Eurasie, dokázal znovu kolonizovat části Aljašky a okolních ostrovů.
A toto zvíře, o kterém se věřilo, že na tomto území vyhynulo v důsledku lovu člověkem, okupuje od roku 2013 určité oblasti amerického kontinentu.Pokračujte ve čtení těchto řádků a zjistěte, jak divocí vlci decimují populaci suchozemských a mořských druhů na Aljašce.
Dobytí Aljašky a Pleasant Island
Aljaška je možná jedním z nejobtížněji obývatelných území na planetě. Jeho extrémní podnebí, které v zimě může dosáhnout -46 °C, činí přežití jakéhokoli zvířete poměrně obtížným úkolem. Avšak druhy, jako je divoký vlk, se dokonale přizpůsobily drsnosti tohoto území, až si zmonopolizovaly velké plochy půdy na severu amerického kontinentu.
To je případ Pleasant Island, nehostinného ostrůvku o rozloze 50 kilometrů čtverečních, místa, kam se člověk dostane pouze lodí nebo hydroplánem. Jak bylo popsáno dříve, vlci byli z tohoto ostrova téměř vymýceni lidskou činností.Díky své houževnatosti a vytrvalosti se jim ji však v posledních letech podařilo znovu osídlit.
To však není úplně pozitivní zpráva. Vlci svou žravostí značně decimují populaci jelenů a dalších mořských druhů na ostrově.
Jelen mezek se chystá zmizet
Jelen Odocoileus hemionus neboli mezek je považován za jeden z největších existujících druhů jelena. Je distribuován hlavně v Severní Americe, s přítomností v zemích, jako jsou Spojené státy americké, Mexiko a Kanada. Je běžné ho najít na rozlehlých územích Aljašky, s výjimkou ostrova Pleasant, kde je považován za téměř vyhynulý.
Jeleni se totiž stali hlavním zdrojem potravy pro ostrovní divoké vlky, kteří od roku 2013 rostli za cenu snížení populace těchto jelenů o méně než polovinu černého ocasu.Podle studie zveřejněné v časopise PNAS však jelen mezek představoval 75 % potravy vlků v roce 2015 na pouhých 7 % v roce 2020.
Taková změna není způsobena pouze snížením populace těchto velkých býložravců na ostrově. Ale také k neobvyklé změně stravovacích preferencí divokých psovitých šelem.
Při hledání nové kořisti
Podle několika odborných biologů měl vlky na ostrově Pleasant potkat stejný osud jako jejich protějšky na Korunovačním ostrově. Kteří tím, že zkonzumovali celou jelení populaci místa, začali kanibalistické chování, dokud nezůstal pouze jeden exemplář. Ti první však byli mazanější a tváří v tvář nedostatku velkých jelenů v této oblasti se rozhodli hledat novou kořist.
Podle stejné studie časopisu PNAS se divocí vlci v této oblasti Aljašky naučili lovit mořská zvířata, jako jsou vydry, které v roce 2020 tvořily 57 % jejich zdroje potravy.
To bylo objeveno analýzou asi 689 vzorků stolice, navíc sledováním pohybu některých vzorků pomocí GPS. Podle výsledků se podařilo navodit, že vlci čekají, až si vydry odpočinou na suchu, aby je pronásledovaly a lovily ve smečkách.
Vliv na aljašské vlky a divokou přírodu
Ačkoli by si někdo mohl myslet, že hlavním důsledkem tohoto chování je redukce divoké zvěře na ostrově, je tu ještě jeden problém, který postihuje především dravé vlky. Podle toho, co bylo uvedeno v článku publikovaném ve vědeckém časopise The Science of Total Environment, mají aljašští psovité v těle vysoké hladiny rtuti v důsledku konzumace mořských živočichů.
Podle výzkumníků jsou hladiny rtuti v játrech vyšší u vlků, kteří obývají ostrovy a pobřeží Aljašky.
Proto lze dojít k závěru, že tato nová lovecká praxe divokých vlků přináší nejen negativní důsledky pro určité druhy zvířat. Má také přímý dopad na zdraví těchto volně žijících psovitých šelem. Budoucí hodnocení proto budou nezbytná k jasnému určení důsledků tohoto jevu na rozmanitou faunu aljašského regionu.