Polibek je signál, který lidé používají k vyjádření přitažlivosti nebo náklonnosti, ale existuje i u jiných druhů? Ve zvířecí říši byly pozorovány různé známky náklonnosti mezi páry a rodinnými skupinami, ale polibek se zdá být přítomen pouze v některých lidských kulturách a u určitých druhů primátů.
Romatizace polibku je produktem západní společnosti, i když je obvykle považována za univerzální fakt. Je šokující vědět, že i v rámci našeho vlastního druhu existují kultury, které to nedělají a velká část z nich to nepovažuje za romantické gesto.
Je líbání přirozený instinkt nebo naučené chování?
Vědci stále diskutují o tom, zda je líbání naučené nebo vrozené chování. Velká část lidské populace se líbá, což ukazuje, že jde o poměrně rozšířený akt, ale ne univerzální. Pokud mluvíme o romantickém polibku, "líbajících" , kteří tento akt používají sexuálním způsobem, ještě více ubývá.
Kdyby líbání bylo přirozené chování, jistě by to dělaly všechny kultury, ale existuje menšina, která se nelíbá kvůli pověrám a kulturním přesvědčením. Přesto se tyto etnické skupiny mohou zapojit do afektivního chování podobnému líbání, jako je tření nosu.
To ukazuje, že existuje mnohem více způsobů, jak projevit náklonnost, než jen polibek.
Existuje v říši zvířat polibek?
Pokud zapátráme v říši zvířat, uvidíme, že polibek je ještě výjimečnější. Zvířata se jako taková nelíbají, ale mnohá z nich vykazují podobné afektivní chování, jako je lízání, objímání, párování obličejů a mnoho dalších společenských návyků.
Existují však zvířata, která se líbají stejně jako my: bonobo a šimpanz. To není příliš překvapivé, když uvážíte, že s nimi sdílíme 98,7 % naší DNA.
Polib mě jako šimpanz
Pro šimpanze je líbání formou usmíření po konfliktu, a proto je častější u samců než u samic - protože jsou agresivnější a častěji mezi sebou bojují. Navzdory tomu se líbání nezdá být romantické chování, na jaké jsme zvyklí.
U bonobů je to jiné, protože mají tendenci se často líbat a dokonce používat jazyk. To není překvapivé, protože je známo, že jsou to vysoce sexuální zvířata a používají sex jako formu komunikace ve skupině.
Proč se ostatní zvířata nelíbají?
Pokud zatím víme, ostatní zvířata se nelíbají. Jejich obličeje se mohou navzájem třít nebo se dotýkat, ale ani ti, kdo mají rty, nesdílejí sliny a nepřipojují tyto struktury k sobě.
Líbání nebude čistě lidským aktem, ale romantismus za ním je pro náš druh jedinečný. Zvířata nepotřebují polibky, aby si našla kompatibilního partnera, protože v přírodě jsou chemické signály užitečnější než líbání.
Feromony jsou chemické látky vylučované živými bytostmi, schopné vyvolat specifické chování u jiných jedinců stejného druhu. Jsou klíčem k nalezení partnera ve světě zvířat a jsou rozpoznávány prostřednictvím čichu. Existují různé typy feromonů a mohou indikovat různé zprávy: teritoriální, pohotovostní, uklidňující nebo sexuální stimulant.
Při hledání partnera pro chov se zvířata nepotřebují líbat nebo dokonce být blízko, protože feromony mohou být detekovány na velké vzdálenosti čichem a poskytnout informace o stavu jedince. Zvířata vylučují feromony močí nebo třením částí těla – kde se nacházejí žlázy – o povrch.
Polibek: výmluva, abychom si navzájem voněli
Živé bytosti široce používají pachy ke sdělování různých zpráv. K tomu nedochází pouze v živočišné říši, protože aroma mnoha rostlin hraje roli v přežití druhu.
S vědomím jeho důležitosti není divu, že je klíčový při hledání partnera. Mnoho zvířat má zvláštní strukturu, nazývanou vomeronazální orgán - umístěný mezi nosem a ústy -, která detekuje feromony v některých případech v okruhu kilometrů.
O feromonech a přítomnosti tohoto orgánu u lidí se hodně diskutovalo. V současnosti je známo, že feromony můžeme detekovat díky speciálním receptorům v našem čichovém epitelu. Vliv feromonů na přitažlivost a romantické vztahy je však stále zpochybňován.
Někteří odborníci na psychologii, jako je Wlodarski z Oxfordské univerzity ve Spojeném království, podporují teorii, že líbání vzniklo jako kulturně přijatelný způsob, jak se dostat dostatečně blízko k jiné osobě, aby bylo možné detekovat její feromony, i když je obtížné určit okamžik ve kterém to začalo v historii lidské bytosti.
Jak jsme viděli, líbání je exkluzivní vlastností šimpanzů, bonobů a lidí. Také toto gesto není tak rozšířené, jak jsme si mysleli, protože méně než 50 % kultur našeho druhu se líbá se sexuálním záměrem.
V souvislosti s tímto tématem existuje ještě mnoho tajemství k odhalení, ale jedna věc je jasná: zvířata projevují náklonnost svým vlastním způsobem prostřednictvím olizování, dotyků, vizuálních podnětů a mnoha dalších strategií.
