Mít domácího mazlíčka je jedinečný zážitek: proto ho chceme, když ho žijeme, opakovat. Když si však adoptujeme zvíře, jsme si ve větší či menší míře vědomi toho, že jednoho dne zemře, před námi. Pak víme, že mu budeme muset říci: „bez tebe to nebude ono“.
Nejsme připraveni na smrt navzdory skutečnosti, že miliony lidí tvrdí, že je to přirozená součást života. Jsme připraveni užívat si další přirozené věci v životě, jako je vzduch, příroda, vidět rodící se dítě nebo si užívat východ slunce. Jak můžeme být připraveni na něco, kvůli čemu trpíme?
Ztráta domácího mazlíčka je jedním z nejhorších nápojů. A pokud má také nemoc a my musíme každý den vidět, jak to pohltí zevnitř i zvenčí, naše duše se zlomí.
Jedním z nejlepších způsobů, jak se s touto bolestí vyrovnat, je vzpomenout si na dobré časy. Je příjemné cítit se vděční za všechno, co pro nás malé zvíře udělalo.
Pokusili jsme se zachytit pocity člověka, který touto situací prochází nebo již prošel.
Bez tebe to nebude ono
Dívám se na tebe a nemůžu zabránit tomu, aby se mi do očí nahrnuly slzy, ale také se nemohu ubránit úsměvu. Mám zvláštní směsici pocitů, které mi brání ve spánku. Rád jsem tě sledoval, když jsi spal. Vlastně to dělám pořád, jen teď, s bolestí.
Snažím se myslet na dobro, vzpomenout si na chvíle, kdy jste se poprvé vrátili domů. Vyděsilo se, že ses dostal mezi mé nohy. Byl jsi tak plachý, mazlivý a závislý! Jak tě nemilovat?
Jak plynuly měsíce a roky, dával jsi mi najevo svou loajalitu každý den. Nikdy jsi ve mně nedal pocit, že by mi někdo mohl ukrást tvou lásku. Vždy jsi byl po mém boku a dával mi lásku, když jsem to potřeboval.
Dnes, když se na vás dívám, když vás vidím oslabenou a pohlcenou touto hořkou nemocí, která vás pronásleduje, snažím se ve své mysli vytvořit hádanku krásných vzpomínek, díky nimž si vás vážím, děkuji a chybíte mi, přestože máte ještě neodešel.
Nevím, jaký bude můj život bez tebe, bez tebe to nebude ono. Vím, že mě chceš vidět šťastnou, i když jsi slabá, stejně se snažíš rozesmát mě. Někdy dokonce vymyslíte touhu hrát, abyste mě viděli šťastného. Vím, že nemáš rád, když trpím, ale také nerad vidím, jak to děláš.
Neboj se o mě
Proto, Jen ti chci říct, ať si o mě neděláš starosti. Jsem v pořádku, budu v pořádku, i když bez tebe to nebude ono. Chci jen vědět, že ty dny, které ti zbývají, budeš v klidu, abys věděl, že se mám dobře, že se o tebe starám tak, jak si zasloužíš …
Dívám se na tebe, pozoruji tě a snažím se najít v tvých očích odpověď, na kterou se mě ptal veterinář. Říká, že hodně trpíš, že je lepší s tím utrpením skončit, ale já rezignuji na to, že tě ztratím. Nemůžu přestat přemýšlet, co když se vzpamatuješ?
Vím, že tě tahle nemoc pohlcuje, Vím, že neexistuje lék, ale co když zázraky stále existují? Co když se rozhodnu říci ano veterináři a byla šance? Co se stane, když udělám chybu a rychle ztratím to, co mám nejraději? Co když ne a já rozšířím utrpení tím, že tě učiním nešťastným?
Jak bych si přál, abys mluvil! Přál bych si, abyste mi pomohli učinit toto obtížné a bolestivé rozhodnutí! Proto se dívám do tvých očí v domnění, že bez tebe to nebude ono, ale snažím se najít odpověď, kterou potřebuji. V hloubi duše to vím, ale nechci to vzdát, nechci rezignovat na to, že tě ztratím. Nemohu to udělat!
Bez ohledu na to, co se děje, kam jdeš nebo kde jsem já, jsi součástí mého života, mé rodiny, mého přítele A ačkoli to bez tebe nebude ono, budu bojovat, abych byl šťastný, jak jsi vždy chtěl. Sbohem, můj velký příteli, děkuji ti za všechno a nezapomeň, že budeš vždy žít v mém srdci, protože naše láska a přátelství jsou a budou věčné.