Nejistota, pochybnosti, strach a další pocity jsou tím, co nás přemůže, když si poprvé adoptujeme mazlíčka. Lásku, společnost a lásku, kterou nám každý den dává, však čas plyne téměř bez toho, aby si to uvědomoval. A dnes, téměř aniž bychom si to uvědomovali, naše první společné roky již uplynuly.
Náš první společný rok: výzvy
Přemýšlel jsem, jestli adoptovat, nebo ne. Když jsem se ale nakonec přesvědčil a šel hledat ideální štěně, nemusel jsem o tom moc přemýšlet. Přišel jsi ke mně a já to věděl, byl jsi to ty! I když se to tak říká, jakkoli o tom přemýšlím, nevím, jestli jsem si tě opravdu vybral, nebo jsi to byl ty, kdo to udělal.
I když to pro mě není důležité a myslím, že ani pro tebe. Důležité je, že náš první společný rok již uplynul. Zpočátku nebylo snadné dostat se tam, kde jsme, ale oba jsme se podvolili a svou část jsme udělali. Dnes bych tě za nic na světě neměnil.
Pamatuji si, když jsem tě poprvé přivedl domů. Vytvořili jste si území z celého domu, z každého rohu! Nevěděl, jestli se má smát nebo plakat. Myslel jsem, že naše soužití bude nemožné. Možná jsem byl příliš dlouho sám, a to ve mně vyvolávalo trochu sobeckosti. Nyní se musí naučit je s vámi sdílet.
Neměl jsem na výběr, nedal jsi mi na výběr. Musel jsem sdílet svůj domov, postel, pohovku a dokonce i jídlo. Přestože pro mě bylo všechno nové, nakonec jsem to udělal a dělám to s velkou radostí.
Naučit vás dělat své malé věci na terase nebo doma nebylo snadné … ale společně se nám to daří. Dům konečně voní skvěle! A vím, že to také rád vidíte čisté a dobře vonící.
Vyrazit na ulici, to také nebyl snadný úkol. Mluvil k tobě s láskou, a přestože se ti zpočátku nezdálo, že bys tomu věnoval pozornost, pak jsi pochopil, že bys měl chodit se mnou, dávej na mě pozor, pokud ti zavolám, a netahej za vodítko, abys si neporanil krk . Trpělivost a láska se vyplatila.
A dnes, Po našem prvním společném roce se na tebe dívám klidně a uvolněně ležící na posteli a uvědomuji si, že všechno to úsilí stálo za to.
Naše první společné roky: alegrías
A nestálo to jen za to, protože jsme se naučili žít spolu, ale protože jsi mi dal, dáváš mi a budeš mi i nadále dávat mnoho radostí. Nebyly to všechny výzvy, které jsme měli, ale také dobré časy.
Byli jste tak malí, když jste se dostali domů, že pití z vašeho hrnce bylo pro vás těžké. Vaše hlava na vás nedosáhla, když už téměř nezbyla voda, a když jste se ji pokusili převrhnout nohou, hodili jste ji na sebe. Bolelo mě to, ale zároveň mě to dělalo tak zábavným!
Když jsem přišel domů z práce a ty jsi tam byl, za dveřmi, plakal a škrábal, protože jsi mě chtěl vidět … udělala jsi mi tak dobře! Těšil jsem se, až dokončím svůj den, abych tě viděl domů. Když jsem věděl, že se cítíš stejně, cítím se milován, cítím se milován.
Už jsem nikdy nesledoval televizi jen tak seděl na gauči, miluji, když přijdeš najít své místo. Miluji, že jsi smutný, když odcházím, protože to není to, co chceš, a miluji, když přijdeš spát poblíž mě nebo zatlačíš na moji malou hlavu, aby tě hýčkal.
Dnes, po našem prvním společném roce, mohu říci, že adoptovat vás bylo nejlepší rozhodnutí mého života, že pro nás bylo těžké se přizpůsobit, ale že jsme toho dosáhli.
A mohu jen říci, že nás čeká ještě mnoho let života, nové výzvy, kterým musíme čelit, a objevování nových radostí. A víš ty co? Že Nemohl jsem si pro to vybrat lepšího partnera. Díky, že sis mě vybral!
