Ztráta zvířete k smrti může být jedním z nejtěžších období v životě člověka. Ti bez něj to možná nepochopí, ale mazlíček se stane součástí rodiny od chvíle, kdy projde dveřmi. Ti, kteří jednoho ztratili, si stále myslí: „Jak se všechno změnilo, když jsi odešel …“.
Je to ztráta jako každá jiná a ti, kteří to prožívají, to prožívají různými způsoby nebo se to snaží různými způsoby překonat. Dnes se s vámi chceme podělit o dopis od jednoho z těch lidí, kteří přišli o svého mazlíčka a pocity, které v ní tato událost probudila. Možná se cítíte identifikovaní …
Od té doby, co jsi odešel, nemůžu přestat myslet …
Od té doby, co jsi odešel, můj věrný příteli, můj věrný společníku, můj tichý důvěrníku, je dům plný ticha tak děsivého, že mě ohlušuje.
Každý den, když přijedu, pomalu otevírám dveře, abych si dával pozor, abych vám s nimi neudřel obličej, takže si pamatuji, že tu nejste.… Každé ráno, když se probudím, zapískám na tebe, hledám tě a čekám, až mi řekneš dobré ráno. Pak se úplně probudím a pamatuji si, že jsi pryč.
Ten pouf, který se ti tak líbil, je prázdný, teď se zdá tak ošklivý a smutný, tak málo harmonický s dekorací, protože pokud to něco dělalo krásným, pokud to bylo něčím výjimečné, byl jsi to ty, když jsi na tom byl.
Dívám se na vaši postel a vaše krmítka, zatím jsem neměl odvahu je odstranit a vložil jsem do nich jídlo a vodu, aby zářil slabý záblesk naděje, že se ještě vrátíte. Vím, že to není možné, a doufám, že kdybyste mohli, vybrali byste si mě znovu jako svého majitele, protože já bych si vybral vás tisíckrát.
Od té doby, co jsi odešel, jsem nechtěl nic jiného, než sedět na pohovce a zírat do prázdna, zatímco nechávám plynout vzpomínky, které spolu tvoříme, Naše vzpomínky, jediné, co mi po tobě zbylo, ale něco, co mi nic a nikdo nikdy nemůže vzít.
Nikdy jsem nebyl milovníkem fotek, ale jak jsem rád, že jsem si s vámi vzal nějaké! Nechci na tebe zapomenout, chci, aby se mi vždy vybavila tvá tvář, když na tebe myslím, a vím, že mi k tomu fotky pomohou. I když, jak na tebe mohu zapomenout, když jsi byl tak důležitou součástí mého života? Myslím, že od té doby, co jsi odešel, jsem plný obav …
Od té doby, co jsi odešel, se stále dívám na tvůj šampon, tvůj ručník, kolínskou … Na tu kolínskou, kvůli které jsi vždy kýchl a běžel jako blázen. Když jsem tě poprvé viděl, myslel jsem si, že jsi posedlý. Kolik smíchů jsme spolu zažili! Jak moc jsi mě rozesmál! Od té doby, co jsi odešel, se téměř neusmívám Předpokládám, že to bude otázka času, ale ty jsi byl jedním z důvodů mého smíchu, jedním z důvodů mé radosti, jednou z radosti mého života.
Když jsi odešel, pokaždé, když jdu poblíž našeho parku, nemůžu si nevzpomenout. Když jdu dolů vyhazovat odpadky, vždycky jsi mě chtěl doprovázet, a teď, i v tom, si tě pamatuji. Jít k veterináři má špatné vzpomínky, protože jsem vás tam musel nechat, ale také si pamatuji, jak jsme spolu byli poprvé.
Když jste byli očkováni, tak jste se báli, třásli jste se a já vás chtěl utěšit, být zároveň vaší matkou a otcem, vaší úlevou, útěchou a pomocí. Jak krásně jste vyšli pokaždé, když vám vlasy ostříhali a učesali! Vždy vám říkal, že vypadáte jako vatový tampon a chtěl vás obejmout, ale to se vám moc nelíbilo.
Když jsi odešel, nemohu a nechci na tebe přestat vzpomínat, nechci na tebe zapomenout a jediné, co dělám, je přemýšlet o našich prožitých chvílích, abychom se pokusili zakrýt hořkou vzpomínku na naše poslední rozloučení. Od té doby, co jsi odešel, je všechno jinak a Vím, že se budu znovu usmívat, protože přátelství, které jsme měli, stálo za to, stálo to za tu radost, a vím, že můj úsměv bude pro tebe tím nejlepším dárkem, ať jsi kdekoli.